Bezbariérová stavba není jen rampa u vchodu

Stavba může mít rampu, výtah i toaletu označenou symbolem vozíčkáře. Přesto nemusí být skutečně přístupná.

Stačí těžké vstupní dveře, tlačítko umístěné mimo dosah, úzký prostor před výtahem nebo nevhodně osazené madlo. Jeden zdánlivě malý detail může přerušit celou cestu budovou.

Bezbariérovost proto není soubor několika výrobků. Je to způsob, jakým člověk stavbu skutečně používá.

Cesta, která musí fungovat od začátku do konce

Představme si návštěvu nemocnice nebo sociálního zařízení.

Člověk se nejprve musí dostat od parkoviště či zastávky ke vstupu. Potom otevřít dveře, zorientovat se, projít chodbou, použít výtah a bezpečně se dostat do ordinace, pokoje nebo koupelny.

Nestačí, aby fungovala jen část této cesty.

Rampa před budovou mnoho nevyřeší, pokud za ní následují dveře, které člověk na vozíku nedokáže otevřít. Prostorná toaleta nepomůže, pokud se k ní nelze dostat. Dobře umístěné madlo ztrácí význam, pokud jeho kotvení neodpovídá způsobu, jakým má být používáno.

Přístupná je až celá cesta. Ne pouze její nejlépe vyřešené místo.

Přístupnost se netýká jen lidí na vozíku

Při slově bezbariérovost si většina lidí představí vozíčkáře a nájezdovou rampu. Skutečný okruh uživatelů je však mnohem širší.

Přístupné prostředí potřebují také lidé používající hole nebo chodítka, osoby se zhoršeným zrakem či sluchem, senioři, těhotné ženy nebo rodiče s kočárkem.

Nový stavební zákon proto pracuje především s pojmem přístupnost. Rozumí jí podmínky pro samostatné a bezpečné využívání staveb lidmi s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým omezením, osobami vyššího věku i dalšími lidmi, pro které může běžné stavební řešení představovat překážku.

Přístupnost není zvláštní nadstandard určený malé skupině obyvatel. Je to vlastnost prostředí, která se může v určité životní situaci týkat téměř každého z nás.

Největší bariéry bývají nenápadné

Mnoho chyb nevzniká tím, že by se na přístupnost zapomnělo úplně. Často se na ni myslí, ale pouze formálně.

Toaleta je označená jako bezbariérová, ale odpadkový koš zabírá místo potřebné pro otočení vozíku. Madlo je namontované, ale v poloze, která komplikuje přesun. Zrcadlo existuje, jenže člověk sedící na vozíku se v něm nevidí. Nouzové přivolání pomoci je umístěno tak, že na něj člověk po pádu nedosáhne.

Právě podobné situace dokumentuje projekt Mapa bariér na skutečných příkladech hygienických zařízení. Ukazuje, že i několik centimetrů nebo nevhodně umístěný předmět může rozhodnout o tom, zda člověk prostor použije samostatně, s pomocí, nebo vůbec.

Technická pomůcka ČKAIT TP 1.4 mezi časté problémy řadí například nedostatečný manipulační prostor, nevhodné umístění zařizovacích předmětů a madel, chybné řešení sprch nebo chybějící možnost nouzového přivolání pomoci.

Nejde tedy pouze o to, zda se určitý prvek v místnosti nachází. Rozhodující je, zda jej člověk dokáže bezpečně použít.

Dobré řešení začíná pozorováním člověka

Výkres může vypadat správně, ale skutečný provoz odhalí mnohem více.

Jak člověk otevírá dveře? Kde potřebuje zabrzdit vozík? Z jaké strany se přesouvá na toaletu? Má prostor pro chodítko? Dosáhne na baterii, vypínač nebo přivolávací systém? Může vedle něj bezpečně stát asistent?

Přístupnost vzniká tehdy, když návrh respektuje skutečný pohyb člověka, nikoli jen půdorys místnosti.

To platí obzvlášť ve zdravotnických a zdravotně-sociálních zařízeních. Pacient nebo klient zde často není pouze člověkem s trvalým postižením. Může být po operaci, zesláblý, dezorientovaný nebo dočasně omezený bolestí či úrazem.

Prostor, který zdravému člověku připadá dostatečný, pro něj může představovat významnou překážku.

Přístupné prostředí pomáhá také personálu

Dobře řešený prostor není přínosem pouze pro pacienta nebo klienta.

Pokud se člověk dokáže bezpečně přidržet, otočit nebo část pohybu zvládnout samostatně, snižuje se také fyzická náročnost práce personálu. Dostatek prostoru usnadňuje asistovaný přesun a umožňuje použití vhodných pomůcek.

Naopak nevhodně uspořádaná koupelna nebo toaleta může z jednoduchého úkonu vytvořit náročnou manipulaci pro pacienta i několik pracovníků.

Přístupnost tak souvisí nejen s důstojností a samostatností, ale také s bezpečností práce a každodenním fungováním zařízení.

Co dnes stanovují pravidla

Současný stavební zákon řadí bezpečnost a přístupnost při užívání mezi základní požadavky na stavby. Vyhláška č. 146/2024 Sb. následně stanoví, že stavby musí podle svého druhu a účelu splňovat požadavky ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

Starší vyhláška č. 398/2009 Sb. byla zrušena. Technická pomůcka ČKAIT TP 1.4 však zůstává užitečným vysvětlením principů a typických chyb. Pro dokumentace spadající do přechodného režimu ji lze podle upozornění ČKAIT používat do 30. června 2027.

Při konkrétní úpravě proto nestačí převzít jeden rozměr ze staršího článku nebo fotografie. Řešení je treba posoudit podle současných pravidel, typu stavby, jejího provozu a potřeb skutečných uživatelů.

Ne každá bariéra vyžaduje kompletní rekonstrukci

Některé problémy jsou součástí samotné dispozice budovy a jejich odstranění může být stavebně náročné. Jiné vznikly až postupně.

Do manipulačního prostoru přibyla skříňka. Chodbu zúžil nábytek. Nový dávkovač byl namontován příliš vysoko. Madlo bylo při opravě vráceno na jiné místo. Nouzový systém se sice instaloval, ale nikdo neověřil jeho dosažitelnost z podlahy.

Zlepšování přístupnosti proto nemusí vždy začínat velkým projektem. Často začíná pozornou prohlídkou provozu a otázkou:

Dokáže člověk toto místo skutečně použít bezpečně, samostatně a bez improvizace?

Teprve poté dává smysl řešit konkrétní technické provedení.

Přístupnost se pozná až při používání

Dobrá bezbariérová úprava nemusí být na první pohled nápadná. Přirozeně zapadá do prostoru a pomáhá různým skupinám uživatelů.

Poznáme ji především podle toho, že člověk nemusí žádat o pomoc kvůli překážce, které bylo možné předejít.

Hospio.tech pomáhá zdravotnickým a zdravotně-sociálním institucím řešit praktické úpravy prostředí již dnes. Cílem není pouze instalovat jednotlivé prvky, ale hledat řešení, která dávají smysl v každodenním provozu zařízení.

Protože skutečně přístupná stavba nezačíná u symbolu vozíčkáře.

Začíná u člověka, který ji potřebuje bezpečně používat.

Článek má obecný informační charakter. Konkrétní stavební úpravy je nutné posoudit podle aktuálních právních a technických požadavků a podmínek dané stavby.

Zdroje a další čtení

ČKAIT: Bezbariérové užívání staveb - základní principy přístupnosti, TP 1.4.

Vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu.

ČSN 73 4001: Přístupnost a bezbariérové užívání.

Mapa bariér: praktické příklady hygienických zařízení a šaten.